Oddílová akce, 8.leden 2005
Název výpravy byl odvozen od očekávaných mrazů a nekonečných bílých plání, ve kterých se budeme s nasazením života brodit až po prsa. Už od vánoc bylo ale jasné, že iglú si na této akci nepostavíme a nebude třeba ani oživovat znalosti z první pomoci při omrzlinách. Přesto její jméno a výchozí bod (Vsetín) zůstaly zachovány.
Ranní mlha
Vyrazili jsme tedy z našeho okresního města a po jeho nedobrovolné prohlídce (zařídili Kamzíci) stoupali směrem na Dušnou. Kolem nás mlhy, měkoučké sluníčko a jinovatka — romantika nejtěžšího kalibru. Po pár kilometrech se vyjasnilo, v dálce se ukázaly Jeseníky a my šlapali po krásném hřebeni. I toho sněhu (v dosti omezeném množství) jsme se nakonec dočkali. Z Dušné nás zledovatělá silnička dovedla až k chatě na Vsackém Cábu. Posvačili jsme, lehce se pokoulovali a vydali se na druhou půlku cesty.
Rozbředlý sníh, bláto a sluníčko nás z kopce doprovodily až na okraj Vsetína. To však ještě zdaleka nebylo vyhráno, mnohým se v mokrých botách vytvořily puchýře, jiným docházely síly a na nádraží zbývalo ještě 6 km “okouzlující” průmyslovou zástavbou. Celkem jsme našlapali 24 km, pro některé prosluněných, pro jiné tak trochu strastiplných.
Závěrem bychom chtěli poděkovat obyvatelům Vsetína, neboť Akťasovy zapomenuté boby vydržely ležet na nádražním perónu bez jejich povšimnutí celých 8 hodin!
Fotografie z akce
