Oddílová akce, 23.–28.únor 2007, Slovensko
1.den
Vlakem jsme přijeli do Ružomberoku a ubytovali se ve škole. Ještě večer jsme se rozdělili do tří akčních skupin, abychom následující ráno mohli vyrazit na dvoudenní výlet za krásami okolí. Nocleh jsme si vybrali opravdu skvostný. Zjistili jsme, že místní škola je natolik vybavená, že vlastní hned několik pingpongových stolů, tak jsme toho náležitě využili. Jak jsme později zjistili, byly zde i jiné vymoženosti. Zbytek večera se nesl ve znamení pince. Do spacáku jsme zalezli značně zpocení.
2.den + 3. den
Velké cíle si zaslouží velké oběti, takže jsme ráno vstávali opravdu brzy. Po snídani jsme si rychle sbalili to nejnutnější k přežití, najedli se a zamířili na vlakové nádraží. Odtud jsme po jednotlivých skupinách vyrazili pokořovat naše cíle v pohoří Malá Fatra. Večer všechny skupiny ulehly ke spánku pod heslem: Jak si kdo ustele, tak si taky lehne. Někteří spali v opuštěné salaši na provizorních postelích, jiní v téměř větruodolném stanu. I přes drsné podmínky, které jsem museli na naší pouti překonat, jsme se ve zdraví sešli třetí den večer ve škole.
4.den
Po předešlých náročných výkonech přišel odpočinkový den ledva k dobru. Dopoledne jsme hráli zápasy v míčových hrách a odpoledne jsme vyrazili do města, především pak do cukráren. Večer jsme si zpříjemnili hrami jako Elektrika či Hutututu. Zcela tradičně jsme ukončili den zalezením do spacáku a hlasitým slastným pochrupkováním.
5.den
Opět jsme vstali brzy, čekala nás totiž “nostalgická výprava” na Velký Choč, největší kopec v okolí. Cesta byla dlouhá, místy trochu zmatená. Při hledání vcholu jsme dorazili na tři jiné, než jsme našli správnou cestu k našemu cíli. Několik set metrů pod vrcholem byla opuštěná salaš, kde jsme na chvíli spočinuli svým bloudícím nohám. Partička odvážlivců se jala pokořit horu a s odhodlaním jali prošlapávati na vrchol stopu v bílém nekonečnu. Podařilo se a Choč byl dobyt. Po náročnějším dni jsme opět využili vybavenosit školy a oddali se krásám finské sauny. Před spaním to byla opravdu lahoda.
6.den
Poslední dny bývají hodně neoblíbené a to nejen kvůli tomu, že se jede domů, ale hlavně, že se musí uklízet, balit a dělat jiné neoblíbené věci. Po všech těchto strašlivých procedurách jsme se vydali pěšky na nádraží. Cesta vlakem trvala poměrně dlouho, takže jsme byli všichni rádi, když jsme z něj doma vysoupili.