Oddílová akce, 28.leden–2.únor 2010, Slovensko
Pod Ostredkem
1. Den
Sešli jsem se odpoledne na vlakáči v nepříliš hojném počtu, ani kupé bychom nezaplnili. Přesto jsme vyrazili východním směrem vstříc Vrútkám, kde jsme se o několik hodin později ubytovali ve skautské klubovně. Protože se doslova za rohem nacházela utulná čajovna, strávili jsme zbytek večere u čaje, bangu a šesté bere.
2. Den
Dnes jsme se vydali na první pořádný výlet. Našim cílem bylo zdolat Suchý vrch tyčící se přímo nad Vrútkami. Naše tempo bržděné novým sněhem a na konci také mrazivým větrem nám dovolilo dosáhnout pouze “předvrcholu”.
3. Den
Po náročném a před ještě náročnějšími dny jsme si pořádně odpočinuli. Ač v sobotu, přece jen jsme i o prázdnínách usedli do školních lavic. A dokonce jsme se věnovali fyzice. Ovšem velmi zábavnou formou. Když už jsme vylili dost vody, postavili kilo hřebíků na jednu hlavičku a silou vůle rozsvítili zářivku, nastal čas oběda. Relaxace byla završena návštěvou bazéna, kde jsme byli okolními podmínkami nuceni vytvořit si vlastní, teplý, bazének. V klubovně jsme si nachystali vše potřebné pro pobyt na horách, aby další dny mohly nerušeně plynout.
4. Den
Probuzeni jsme byli ještě za hluboké tmy, abychom zavčas odjeli do Ružomberoku, kde jsme přebytečnými věcmi naplnili železniční úschovnu zavazadel a “nalehko” pokračovali do Vyšné Revúce. Tady na nás čekalo náročné stoupání na vrchol Ploské, za kterým se k ubočí hory choulí Chata pod Borišovem. Díky sněžnicím a pevné vůli jsme i přes nepřízeň počasí dorazili na chatu ještě za světla. Večer jsme pojedli něco bramborové kaše a uvelebili se ke spánku do pohodlných postelí.
5. Den
První sluneční paprsky se sotva překulily přes fatranské svahy a my už byli připraveni k putování pod dnes krásně modrou oblohou. Cestou jsme si tak mohli doslova vychutnávat daleké výhledy snad na všechny Slovenské hory. V dohledu byly Vysoké i Nízké Tatry, Malá a samozřejmě i Velká Fatra, Martinské Hole, Choč a spousta menších kopců. Ovšem horské počasí je možná ještě nevyzpytatelnější než to aprílové. Mezitím, co jsme žvýkali poslední sousta oběda v salaši pod Suchým, pozřel všechny vrcholky velký šedý oblačný had, přes jeho mlhavou kůži bylo vidět už jen na značkové tyče. Ani to nám ale nemohlo pokazit vítězný pocit, když jsme stanuli na 1592 metrů vysoko položeném vrcholu Ostredku. Rychle jsme pořídili společnou fotografii a uháněli do nižších výšek, kde panovaly o kousek příjemnější podmínky. Dokonce jsme byli tak rychlí, že jsme stihli autobus, který nám umožnil dojet domů už dnes večer.
Fotografie z akce
