Družinová trojdenka - Netopýři 15. - 17. 3. 2019

Kutnohorské pohádky

V pátek odpoledne 14:55 sraz na vlakáči, tak zněl pokyn z družinovky a z webu. Tak jsme se tam teda sešli, bohužel však bez bratří Bobků, které oba skolila závažná březnová rýmička a bez Idy montující novou kuchyň (měli jsme vážné obavy, že budeme bez Idiných těstovin o hladu, nakonec jsme ale přežili ve zdraví). V počtu 11 děckých kousků a 3 kousků z řad instruktorstva se vydali do Čech. S trochou smlouvání, logického uvažování, kombinatoriky a první špetkou nastřádaných nervů na víkend jsme si všichni nakonec sedli i bez místenek. Valašský expres naštěstí obhájil svoje jméno a stihl stáhnout svoje zpoždění, takže vlak z Kolína do našeho cíle, do jednoho z nejdůležitějších měst českých zemí ve středověku, jsme zdárně stihli. Po přijetí nás kopla do nosu vůně tabáku z místní tabákové továrny, která byla postavena v 19. století představeným kláštera (jak úsměvné). Navigace hlásila asi 4 km do domluvené skautské klubovny, ale ani tahle jasně daná informace nedokázala odbýt klasické dotazy „Za jak dlouho tam budem?“ nebo „A jak je to ještě daleko?“ Dorazili jsme do klubovny, shodili jsme batohy, zatopili jsme a práskli sebou na zem. Z původních plánů sešlo, takže zbytek večera jsme strávili už jen hrou Bang, Una, kecáním a děláním všelijakých jiných neplech. S Mářinou hrou na rozladěný klavír, trávením svačinek od maminek a malou ochutnávkou dobrot na sobotní žranici nám to šlo, ale líp než by si jeden myslel.

Další den jsme měli času dost, že jsme si mohli dovolit v klídečku vstávat až v osm hodin. Ale kde že! 6:50 už byl takový rachot, že na další pospávání už nebylo myšlenky. S žaludky naplněny závinama, jsme vyrazili obhlédnout město. Lokace ubytování byla perfektní, za 5 minut jsme byli v historickém centru. Na kutnohorském Václaváku jsme se rozdělili do dvojiček. Rozdali jsme si mapky se zaznačenými zajímavostmi, kterých jsme neznali jména a rozprchli se po městě. Hlavním úkolem bylo pojmenovat všechny ty kostely, staré domy, kláštery, divadla a bůh ví co ještě a pak ještě trefit k chrámu sv. Barbory. Instruktoři si v 10:30 oddechli, že stav 11 kousků zůstal nedotčen a všichni v časovém limitu aspoň trefili do cíle. Čekala nás prohlídka impozantního díla architekta Jana Parléře. Uchváceni gotickou katedrálou zapsanou na seznam UNESCO jsme se vydali do možná ještě důležitější památky města. Sedlecký Klášter postavený již ve 12. století nám nabídl nejstarší katedrální stavbu v Čechách, fotku na unikátním Santiniho točitém schodišti bez středového nosného sloupu a hlavně očekávanou celosvětově proslulou kostnici! Nejeden z nás teďka může říct: „Sáhl jsem si na mrtvolu!“ Cestou z kostnice do klubovny jsme stihli ještě dobýt místní Albert, moc se ale nebránil. V klubovně jsme shodili baťůžky, zatopili a pustili se do přípravy zapékaných těstovin. I přes počáteční obavy kvůli výpadku elektrického proudu se naštěstí povedly. Dokonce i okurky co jsme koupili se i přes Mongiho stárnoucí paměť snědly, donesl je přesně ve chvíli, když byl pekáč snězený.

Večeři jsme nechali ještě chvilku slehnout při deskovkách, ale kolem sedmé jsme se ještě dle plánu vydali obhlédnout Kutnou Horu bez lidí a slunečního svitu, toho teda přes den ale taky moc nebylo, takže spíš bez lidí a deště. Před Barborou jsme si udělali společné foto, zahráli Kamaž (pikalo se u vrat do Barbory) a Marek nám zahrál líbezné tóny Beethovena tentokrát na Palackého náměstí. Večer jsme se jako zvířátka pustili do žranice a poté zalehli do spacáků.
Ráno jsme na snídani dojedli zbytky ze žranice, poklidili vytvořený nepořádek a vydali se na jedenáctý vlak. Bez úhony jsme přežili i přestup v Kolíně a ve zdraví jsme se ve tři vrátili v původním počtu do Valmezu.

Fotografie z akce