družinové akce 24. 11. 2018

Já už nemůžu - Netopýři

„Já už nemůžu…“, ale kdepak, Netopýři takové věty neznají. Teda aspoň ne ti, co v sobotu ráno vstávali v 7:00, aby se mohli společně vydat na putování okolo Horní Bečvy. Z Horní Bečvy směrem na Martiňák se nás nakonec vydalo 11 členů, 5 instruktorů a 3 skvělí místní průvodci. Vojtovi rodiče a fenka Adél nás pohodovou trasou dovedli k chatě Martiňák, kde jsme si všichni dali něco dobrého na zub a počkali jsme na Majdu, kterou dovezl Havran až na Martiňák. Odsud naše putování již pokračovalo jen z kopce dolů až na Zavadilku, ze které jsme plní dojmů odjeli autobusem do Valmezu. Chtěli jsme si ještě vyzkoušet odlévání stop, bohužel jsme však až na jedinou výjimku na fotce štěstí neměli. Celkem jsme během výletu ušli 10,8 km a nastoupali parádních 428 výškových metrů.

já už nemůžu 01
já už nemůžu 02
já už nemůžu 04
já už nemůžu 05
já už nemůžu 06
já už nemůžu 07

Po stopách Medvěda - Medvědi

Je 24. 11. a družina medvědů se autobusem vydává do Krhové. Rozneslo se totiž, že se zde ve dnech minulých vyskytl medvěd, tak jsme neváhali a jeli jsme zjistit, jestli to není náš vzdálený příbuzný. Potřebovali jsme co nejvíc informací a kdo má nejvíc informací z celé obce? Správně, vzali jsme to rovnou do kopce, navštívit paní starostku. Obdarováni informací, že medvěda zahlédl zdejší hajný, jsme se rozloučili a pokračovali v pátrání. Od hajného jsme se dozvěděli, co máme dělat, když potkáme medvěda a kde ho naposledy zahlédl. Vydali jsme se tedy směr posledního spatření medvěda - nedaleký posed. Medvěd tu nebyl, zanechal nám ale po sobě stopy v podobě chlupů. Následovali jsme je, prodírali se hustým lesem a hráli nějaké hry po cestě. Zrovna jsme hráli schovku, když tu najednou telefon od hajného, že byl medvěd právě spatřen u myslivecké chaty. Paráda! Nelenili jsme tedy a pospíchali jsme, než se nám znova vytratí. Došli jsme tam a dívali se všude možně. Medvěd nebyl k nalezení. Už jsme to skoro vzdávali, když tu někdo zakřičel: „Medvěééééd!!!!“ Skupinka nebojácných a ozbrojených se ihned vydala vpřed zjistit, jestli je to skutečně medvěd. A opravdu, byl tam, schovaný za stromem. Sice za tu dobu, než jsme tam dorazili zplyšovatěl, ale to nám nevadilo, protože nám na uvítanou donesl buřty na opékání. S radostí jsme je přijmuli, naložili medvěda na rameno, přeci tu nového kámoše nenecháme, a šli jsme opékat. Buřtíky byly vynikající, krátil se nám ale čas, a tak jsme se s méďou rozloučili a spěchali na autobus. Ve Valmezu jsme si dali pokřik a rozešli jsme se spokojeni, že jsme se setkali s medvědem.

po stopách medvěda 02
po stopách medvěda 04
po stopách medvěda 05
po stopách medvěda 06
po stopách medvěda 07
po stopách medvěda 08
po stopách medvěda 09
po stopách medvěda 10

Tož pecka bomba! - Lišky

Skoro všechny jsme se srazily na náměstí o půl deváté, po žádném íčku však ani vidu ani slechu. Přesně v tento čas nám byla předána obálka, jež obsahovala fotky našich milých íček, pravidla, šifru a křičící mobil. Vyděšeně jsme mobil zvedly. Hlubokým děsivým hlasem nám zloduch Secún oznámil, že zajal naše íčka. Chceme-li je ještě vidět, musíme si je zasloužit.
Vyluštěná šifra nás nasměrovala do Tucana a odtud do Vrtule. Zde jsme dle fotek určily místo našeho dalšího pátrání, je jím Mlynářka. Dokonale jsme prošmejdily klubovnu a objevily mapu s označeným místem. Ani chvíli jsme neváhaly a s urputností vyběhly kopeček Helštýn. Ještě zadýchané jsme poslouchaly otázky týkající se Agi, Alči, Máji a Mohyho. Na všechny jsme správně odpověděly a mohly pokračovat ke kapličce v Krhové. Další místo, další úkol. Z nahrávky, jež jsme obdržely za úspěšně zvládnutý úkol, se linul hlas Máji. Tedy linul, spíše volal o pomoc. Rychle, rychle se vydáváme dál. Po dlouhém stoupání objevujeme Máju přivázanou u stromu. První íčko osvobozeno, zbývá osvobodit už jen tři. Mapa a šifra, kterou nám Mája předala, nás dovedla k chatě, kde nás čekal ověřovací test, jak dobře známe naši klubovnu. Nó, moc dobře jsme si nevedly. Zloduch Secún se naštěstí nad námi slitoval a prozradil nám, kde ukrývá zbytek našich íček. Když jsme konečně dorazily na místo, Agi s Alčou a Mohym se už osvobodili sami. Po vyčerpávajícím pátrání a šťastném shledání jsme se společně v útulné chatce občerstvili a najedli. Odpočatí jsme venku potmě zahráli ještě pár her a vevnitř několik deskovek. Na dobrou noc jsme si zapěli pár písní. Ráno jsme se probudili štěbetáním některých lišek. Sbalili jsme se, najedli a po svých zamířili zpět do města.

Tož pecka bomba 02
Tož pecka bomba 03
Tož pecka bomba 05
Tož pecka bomba 06
Tož pecka bomba 07
Tož pecka bomba 08
Tož pecka bomba 09
Tož pecka bomba 10

Cesta za pokladem a věčným ohněm poustevníka Ingusta z Hradiska – Vlčice

Po srocení všech Vlčic jsme vyrazily z Valmezu do Rožnova. Lucka se nám na chvíli ztratila, to aby s mnichem Ingustem rokovala nad naším osudem. Společně jsme poté vyrazily směr Hradisko. To už jsme věděly, že nás čekají roztodivné úkoly, obrázky za odměnu, mnich Ingust a jeho věčný plamen. A snad i poklad. Hned při prvním zastavení jsme si musely vydupat obrázky skákáním přes švihadlo. Poté jsme stoupaly, plnily úkoly, zase stoupaly, plnily úkoly - poznávaly stopy, houby, zpívaly. Přes hory a řeky jsme doputovaly k poslednímu zastavení. U Baziliška nás čekala zašifrovaná zpráva od Ingusta. Poklad a věčný oheň nám předá až po vyluštění jeho hádanek, které nám sdělí osobně. Když jsme Ingusta našly, vyděsil nás jeho zpustlý vzhled a nápadná podoba s naším kamarádem Ingem. Vše se vysvětlilo. Ingust je Ingovo zpustlé o 70let starší dvojče. Jeho hádanky pro naše bystré hlavy byly jednoduché, i když jsme si na rozproudění mozkových závitů musely i pořádně zadřepovat. V Ingustově zahrádce nás čekaly s láskou vypěstované dýně a v ohništi věčný oheň. Nejúspěšnějším sběračem obrázků se stala Majda, mohla si teda vybrat tu nejkrásnější dýni a nést věčný oheň v lucerně. My ostatní jsme jej nesly v zavařovačkách a chránily vlastními těly. Cestou, necestou, sešupem dolů jsme doputovaly domů. Dokázaly jsme to, oheň nám nevyhasl. Ve Vorlím hnízdě jsme si vydlabaly dýně a z jejich vnitřností si uvařily báječnou polévku. Do prázdných dýní jsme vyřezaly obrazce a obličeje. A pod vedením místních jsme se vydaly na blízký hřbitov, zde jsme nechaly některé dýně svítit do noci. Zbytek dýní tedy většinu, jsme si rozebraly domů. Večer nám Natálka řekla svou moc krásnou pohádku o Burbenovi. A pak juchú do hajan. Náš spánek hlídaly tři kočky. Átrej se stal našim miláčkem. Ráno jsme poznaly rožnovský bazén a vydaly se nazpět do svých domovů.

cesta za pokladem 01
cesta za pokladem 02
cesta za pokladem 03
cesta za pokladem 04
cesta za pokladem 05
cesta za pokladem 07
cesta za pokladem 08
cesta za pokladem 09
cesta za pokladem 10
cesta za pokladem 11
cesta za pokladem 12

Noční hlídka - Kamzíci

V sobotu okolo třetí odpolední jsme se sešli na Mlynářce, rozložili karimatky a spacáky a… Ne, ne, spát ještě nepůjdeme. Vyrazili jsme do bahnitých polí Hlbočku pátrat po stopách. Objevili jsme srnčí a liščí stopy a udělali parádní odlitky. Cestou jsme stihli posbírat spousty bahna a zpět na Mlynářku jsme se vraceli jako praví bahňáci. Přesně v 17.00 jsme se dozvěděli, že jedna nestátní skoroozbrojená složka dělá konkurz na nové členy. Všichni jsme se s nadšením dobrovolně přihlásili. Konkurz to byl pěkně zapeklitý, skládal se ze spousty podivných hádanek - vidět neviděné, znalost tajemných bytostí a samozřejmě fyzické přípravky. Vylézt na strom a slanit po tmě, byl řádně ošemetný úkol. Nakonec jsme konkurzem všichni úspěšně prošli a to byl začátek dobrodružství. Obdrželi jsme zprávu od jednoho člena z Noční hlídky.
“Jsme vyšetřovatelé, kteří vidí i “druhou stranu”, umíme komunikovat s duchy zemřelých a nevěříme na magii a zombie, my Víme, že existují, my jsme Ti, díky kterým ostatní můžou v klidu spát. A kruci, teď nám někdo jen tak odbouchl našeho největšího bouchače (byl pomalej) a my to jen tak nenecháme. “
Podle otisků prstů na vražedné dýce a zpráv našich neviditelných informátorů jsme získali první indicie, obdrželi jasanovou hůl, baterku a brýle, které odhalují magické stopy, prášek, který odhání démony a vyrazili. Cesta nás vedla přes Minizoo, Tucana, Helštýn až na Bludičku, kde se měl ten bídák skrývat. Naše fyzická příprava však patrně nebyla stoprocentní, neb se tam místo nás, něco po půlnoci vyplazily jen naše polomrtvé stíny…

noční hlídka 01
noční hlídka 02