Zručnost

Nůž, sekyra, pila, nářadí, jež je pro táborníka neocenitelným pomocníkem. Nauč se, jak s tímto nářadím pracovat, abys neublížil sobě ani nikomu ve svém okolí.
Nakrájet cibuli na pidi úhledné kostičky je mistrovské umění, s uroněním několika slz, to jistě dokážeš i ty.

Tábornické nářadí je neocenitelným pomocníkem při pobytu v přírodě. Využíváme především nůž, sekerku, pilu, lopatku. Dbáme na výběr nářadí z hlediska funkčnosti, staráme se o jeho přípravu (topůrka, broušení) a udržujme jej v dobrém stavu. Při práci s nářadím dbáme především na svou bezpečnost a bezpečnost osob v okolí.
Dalším používaným nářadím je polní lopatka, poříz na odkorování stromů, dále pak klasické nářadí na kopání, hrabání a také nářadí používané v dílně - kleště, kladivo, nebozez, atd.

Nůž

V obchodech je mnoho různých nožů. Je třeba si vybrat nůž dle svých potřeb. Nože s mnoha želízky, nůžkami, vrtáčky, pilníčky a pilkou jsou sice zajímavé, ale často k ničemu. Dobrý je nůž zavírací se zajišťovacím perem, skládá se z čepele a rukojeti.
Nůž udržujeme čistý a pravidelně jej brousíme. Nožem nenahrazujeme sekerku nebo kladivo, želízko se zviklá, otluče a ostří otupí. Nůž také není šroubovák ani kleště. Neházíme s ním do stromu, netlučeme do něj kladivem či kamenem. Nejlépe zakalený nůž se zničí, pokud se zahřeje a zchladí. Neodkládáme jej na teplou plotnu ani nepoužíváme na opékání buřtů.

  • Nožům škodí vlhko a nedbalé odkládání. Nůž nepatří na zem, ani na podlahu, ani do trávy.
  • Zavírací nůž po použití vždy hned zavíráme.
  • Řežeme a krájíme vždy všechno od sebe a od těla.
  • Větve odřezáváme směrem, jak vyrostly.

Sekera

Patří mezi nejdůležitější tábornické nářadí. S poměrně lehkou příruční sekerkou správného tvaru vykonáme v táboře mnoho prospěšné práce. Malá, ale ostrá sekerka zmůže více než hrubá tupá sekera pohozená u špalku na dříví, o kterou se nikdo nestará.
Sekera se skládá z topůrka, hlavy a klínku. Topůrko se zhotovuje z tvrdého dřeva. Topůrko musí být po celé délce hladké a je důležité, aby pevně sedělo v uchu sekery a neviklalo se. Topůrko má být zhotoveno tak, aby vážilo stejně jako hlava sekery. O tom se přesvědčíme zavěšením sekery na ukazováček v místě, kde se setkává topůrko s kovovou hlavou - nástroj zůstane v rovnovážné poloze. Do čepele se topůrko upevňuje pomocí klínku. Rozviklaná sekera je velice nebezpečná. Těžká čepel může vyletět a zranit. Proto než se dáme do díla, uvolněnou čepel upevníme. Buď vyměníme starý klínek za nový, nebo někdy stačí uhodit spodkem topůrka do tvrdé země a čepel se vlastní vahou usadí (nikdy netlučeme do země čepelí). Ostří má být dokonale nabroušené, jinak se zbytečně nadřeme a navíc zvyšujeme možnost úrazu.

  • Dříví sekáme na špalku, nikdy ne na zemi. Na ostří sekery, která sjede do hlíny, písku nebo na kámen, vznikne zub.
  • Při sekání stojíme rovně, rozkročeni tak, aby v případě netrefení se do špalku neměla sekera možnost zranit nám nohy.
  • Silnější kulatiny přesekáváme šikmými záseky na jedné straně kulatiny jdoucí navzájem proti sobě, pomocí šikmých záseků vyštipujeme klíny.
  • Při osekávání větví ležícího stromu stojíme na opačné straně kmene, než je větev, kterou právě osekáváme. Strom osekáváme „po větvích“ (ze spodní strany větví) - tedy ze strany, kde svírá větve s kmenem větší úhel.
  • Při sekání dodržujeme dostatečnou vzdálenost od ostatních, neboť je může ohrozit nejen naše sekání, ale i kusy dřeva, které nám odlítnou od sekerky.
  • Po ukončení práce sekeru zatneme do dřeva, nenecháváme ji válet se na zemi.

Pila

Patří k dalším nejčastěji používaným nářadím. Používáme ji k poměrně rychlému rozdělování větších kusů dřeva na menší. Je vhodnější pro řezání tlustších kmenů, kde by použití sekery bylo zbytečně namáhavé a časově delší. Skládá se z rámu a listu.
Pila se brousí velmi jemným pilníkem – každý zub zvlášť. Rozvodu zubů na pilovém listu se říká šraňk. Jeho úprava se provádí střídavým vyhnutím zubů do strany, vždy ve stejném úhlu pomocí tzv. šraňkovacích kleští. Šraňk zajistí, že dřevo pilový list nesvírá.

  • Nikdy neřežeme na kamenech, či na zemi.
  • Řezané dřevo musí být vždy upevněno tak, aby nepružilo. V případě potřeby je možné ho podložit či zatížit.
  • První zařezávání provádíme opatrně a pomalu.
  • Pilou řežeme kolmo ke kmeni na celou její délku. Je-li dostatečně ostrá, nemusíme na ni tlačit.
  • Při řezání ve dvou každý z řezajících táhne pilu k sobě.
  • Pokud je pila napínací, je dobré ji po skončení práce uvolnit a na přepravu používat chránič listu.