Tábor z konce oddílového roku 2008—2009

Přesčas aneb od mamuta k počítači 2009

Další z oddílových táborů (v pořadí již čtyřicátý první) proběhl v červenci 2009 poblíž slovenské Lubiny. S určením místa konání to tak jednoduché ale není, neboť v jeho průběhu se ukázalo, že louky a lesy v okolí, ba i celé Slovensko jsou pro naše záměry malé. Ale nepředbíhejme!

Název tábora, použitý v titulku, přesně vystihuje, oč šlo. V průběhu desíti táborových dnů jsme na vlastní kůži okusili významná období českých dějin:

• vystopovali jsme a ulovili mamuta
• z lovu jsme přešli na zemědělství (vyzkoušeli i primitivní obchod s našimi produkty)
• Cyril s Metodějem nás naučili hlaholici
• rozvinuli jsme svůj řemeslný um (coby košíkáři, dráteníci, provazníci, …)
• prošli jsme zkouškou rytířských dovedností a ctností, jejímž vyvrcholením byl rytířský turnaj
• seznámili se s Karlem IV., který pro nás nechal postavit (z 50 nafukovacích lehátek) Karlův most, jeho překonání však byla pěkná fuška
• na hradě Tematíně jsme se do sebe kamarád nekamarád (coby husité a křižáci) pustili pěkně zostra
• našli jsme zalíbení v alchymii a hvězdách po vzoru císaře Rudolfa II.
• zapochodovali a zabojovali v třicetileté válce
• vystudovali školu z dob Marie Terezie
• v době technické revoluce jsme se obklopili rozličnými vynálezy
• vymysleli, natočili, sestříhali a předvedli jsme nefalšovanou filmovou grotesku
• zatančili jsme si charleston, tanec našich babiček
• probudili se mezi ploty a za každé remcání nebo nenošení pionýrského šátku byli zavíráni v éře komunismu
• odzvonili jsme nepříjemnému režimu a vrhli se na podnikání a utrácení peněz.

Kosmickou rychlostí jsme takto prolétli dějinami. Každý večer vítězové jednotlivých her usilovně točili klikou stroje Točník, na jehož ciferníku přibývala procenta zobrazující množství indicií, které nám budou vydány. Když jsme se tedy po deseti dnech octli zpět v současnosti, ručička naplnění ukazovala 85%. Přístroj nám vydal své tajemství – 85 kostek s obrázky, čísly a hesly, které společně tvořily nápovědu k 10 místům. Jak se nám postupně dařilo jednotlivá místa odhalovat, bylo jasné, že hledání pokladu nezabere den či dva. Názvy míst jako Praha, Olomouc, Křivoklát, Karlovy Vary, Telč a další byly dostatečně výmluvné.

Cestovali jsme autobusem a všude hledali stopu, vedoucí k pokladu. Tou byl vždy keramický talíř s částečným vyobrazením místa, kde se poklad nalézá. První jsme už měli, ten nám byl předán ještě před táborem a přivedl nás k myšlence pokusit se poklad nalézt. Zbývalo jich ještě devět. Druhý nám představila paní muzejnice ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti. Na třetí jsme narazili ve vitríně muzea v Telči. Čtvrtý jsme vykopali na hradě Borotíně. Pátý talíř byl ukryt ve zbrojnici hradu Křivoklát. Šestý nám po chvíli váhání ukázal jeden z pražských historiků.

Vydedukovali jsme, že malby všech talířů tvoří společně jeden velký obraz. Obraz krajiny, v níž se tyčí hrad. Dokonce hrady dva a to v těsné blízkosti. Pátráním v mapě jsme dospěli k názoru, že by se mohlo jednat o dvojhradí Žebrák – Točník. Jistotu jsme neměli žádnou, ale jelikož to bylo k těmto hradům výrazně blíže, než k stopě další v Karlových Varech, riskli jsme to.

Risk se vyplatil. Byli jsme nadšeně přijati kastelánem a hlídačem pokladu v jedné osobě. Ten jak nám prozradil čekal na tuto chvíli dlouho. Uvítal nás, jaksepatří pohostil a nabídl nádvoří ke spánku. Nejdříve jsme ovšem zamířili do malinké komůrky na hradbách. Tam již sedmdesát let od posledního objevení vyčkávala truhla s pokladem a dopisem. S napjatým očekáváním jsme otevřeli víko a spatřili ruční fotbálek z dob první republiky. Vyzvedli jsme obsah, jako už několik šťastlivců před námi a pro příští hledače jsme i my v truhle zanechali něco cenného, co jsme u sebe měli. V našem případě to byl notebook s uloženými fotkami z tábora a oddílové činnosti.

Z putování jsme se vrátili zpět na Lubinu a v poklidném táborovém duchu prožili zbývajících několik dní.

Fotografie