Tábor
obyvatelé Holubinek
Po dlouhé době jsme nezamířili na tábor na Lubinu. Tentokráte jsme sice znovu dorazili na stejné místo, ale nestál zde tábor nýbrž městečko Holubinky.
Během přivítání panem starostou a místními starousedlíky jsme pochopili, že Holubinky musí být skvělým místem pro život, především v letních měsících. Spousta zábavy, dobří lidé, hodně hub, chutné jídlo. Nic z toho (a čehokoli dalšího) opravdu nechybělo. Místní obyvatelé nás adoptovali do svých rodin a zasvětili nás do způsobu místního života.
Vše se tady točilo kolem hub. Každá rodina musela mít svou houbovou zahrádku a musela se snažit o její co nejkrásnější vzhled, přičemž krása se zde měřila především množstvím hub. Houby v okolí rostly roztodivné. Mimo tradiční kousky zde byla k nelezení pěkná řádka holubinkovských endemitů.
Jejich výskyt detailně popisoval atlas, který ovšem měli k dispozici pouze radní a jeho části zpřístupňovali jen rodinám úspěšným v obecních kláních. Nutno podotknout, že v těchto kláních se neodrážela jen slavná historie obce ale také jistá potrhlost. A tak jsme vyprávěli pomocí fotografií historie našich rodin, kráčeli ve stopách slavného rodáka Josefa Kozáka, účastnili se televizní show anebo třeba vyráběli umělý déšť, přecházeli neexistující bažiny a využívali cepisli (pravděpodobně šlo o slepici) dle přiloženého návodu.
Bohužel ta pravá houbařská sezóna netrvá v Holubinkách ani dva týdny (nebo jsme jen dorazili na samý konec sezóny). Ovšem takový závěr sezóny je věc vskutku velkolepá. Kromě sklizně a zhodnocení hub se koná velká pouť a dekorují se vítězové. Těmi tentokrát byli Nyjupekové.
Fotografie
